Finálový příklad soutěže 2009 s řešením
D 28. 5. 70. Proculus 2 epist.
"Cornelius a Maevius, uter eorum volet, heres esto", uterque vult. Trebatius neutrum fore heredem, Cartilius utrumque: tu cui adsentiaris? Proculus: Cartilio adsentio et illam adiectionem "uter eorum volet" supervacuam puto. Id enim etiam ea non adiecta futurum fuit, ut uter vellet, heres esset, uter nollet, heres non esset. Quod si hi ex numero necessariorum heredum essent, tum id non frustra adiectum esse et non solum figuram, sed vim quoque condicionis continere: dicerem tamen, si uterque heres esse vellet, utrumque heredem esse.
Překlad: Proculus ve 2. knize Listů: "Cornelius a Maevius, ten, který z nich chce být dědicem, ať je dědicem" a každý z nich chce. Trebatius má za to, že nikdo z nich nebude dědicem; Cartilius, že budou dědici oba dva. Který z nich má podle tebe pravdu? Proculus: Mám zato, že Cartilius, a onen dodatek "ten, který z nich chce, ať je dědicem" považuji za nadbytečný. Ten dodatek totiž nemusel být napsán, protože ten z nich, který chce být dědicem, dědicem bude, a ten, který nechce, nebude. Ovšem jestliže by tito dědicové byli z okruhu tzv. dědiců nutných, tehdy by tento dodatek nebyl připojen zbytečně a nejednalo by se o pouhou řečnickou ozdobu, ale platil by jako podmínka. Přesto říkám, že jestliže by oba chtěli být dědici, pak by se oba měli stát dědici.
CAUSA: Decimus zemřel roku 313 př. Kr. a zanechal závěť tohoto znění: "Cornelius a Maevius, ten, který z nich chce být dědicem, ať je dědicem. Zavazuji své dědice (heredes mei damnates estote), aby odevzdali mou vzácnou sbírku korintského bronzu mému příteli Fufiovi. Otrok Stichus nechť je svoboden." Po jednom roce se přihlásil o dědictví Decimův syn Quintus.
Otázky:
1. Proč se podle Vašeho názoru asi Trebatius domnívá, že nebude dědit ani Cornelius, ani Maevius?
Odpověď: Trebatius patrně považoval závěť za neplatnou pro nedodržení podmínky určitosti (testátor musí imperativně rozhodnout, kdo bude dědicem, zde nevíme, jestli opravdu chtěl, aby jednoznačně dědici byli).
2. Jak by tomu bylo v případě, že by o dědictví projevil zájem pouze Cornelius, nikoli Maevius?
Odpověď: Cornelius by se tak stal jediným dědicem, pokud by ovšem nebyl Maevius dědicem nutným, který nemohl dědictví odmítnout.
3. Proculus říká, že doložka "kdo z nich bude chtít, ať je dědicem", má právní význam v případě, že by byl Cornelius mezi dědici nutnými. Co by bylo jinak, pokud by Cornelius byl neemancipovaným Decimovým synem a tato doložka by v závěti chyběla?
Odpověď: Cornelius - pokud by byl necessarius - by byl dědicem vždy. Pokud by chtěl dědit jak Cornelius, tak Maevius, dědili by napůl, pokud by nechtěl ani jeden z nich, dědil by Cornelius. Na výminku by se v takovém případě hledělo favor testamenti jako na nenapsanou. Kdyby se tento případ udál o 100 let později, mohl by nutný dědic využít prétorské beneficium abstinendi a dědictví nenabýt. V době, do které je situována kauza, však existovala pouze civilní posloupnost.
4. Posuďte pro případ, že by dědic neodevzdal bronz Fufiovi, ale prodal by jej svému sousedu Septimovi. Mohl by Fufius požadovat vydání bronzu přímo na Septimovi? Pokud ano, tak jakou žalobou?
Odpověď: Podle textu znění (damnates estote) se jednalo o damnační legát, který zakládal jen obligační nárok na vydání věci dědicem legatáři. Dědic již předmět legátu nemá, bude tedy žalován personální žalobou actio ex testamento na peněžní ekvivalent.
5. Kdo by se stal podle Proculova názoru dědicem, pokud by bezprostředně po smrti Decima Cornelius nechal pohřbít jeho tělo a propustil na svobodu Sticha, avšak po dohodě s Maeviem by prohlásil, že dědictví přijmout nechce a Maevius by naopak prohlásil, že dědictví přijímá?
Odpověď: Cornelius dal najevo svou vůli stát se dědicem konkludentně (gestio pro gerede) a podle zásady semel heres, semper heres tuto skutečnost nelze zvrátit ani pozdějším výslovným prohlášením. Pokud by dědictví přijal i Maevius, stali by se spoludědici.
6. Jakou žalobou by Quintus požadoval vydání dědictví a nakolik bude úspěšný?
Odpověď: Použije hereditatis petitio a úspěšný bude, protože závěť je neplatná z důvodu, že Quintus jako syn nebyl v závěti ani zmíněn, ani vyděděn; avšak Cornelius a Maevius získali vlastnictví k movitým věcem vydržením (již uběhl rok a i ostatní podmínky usucapia jsou splněny). Skutečnost, že Quintus podal žalobu až po jednom roce, nesouvisí s nutností příhlásit se do 1 roku o dědictví - tato žaloba nebyla časově omezena.
7. Změnila by se nějak situace, pokud by se Corneliovi s Maeviem podařilo prokázat, že Quintus byl za života Decima emancipován?
Odpověď: Závěť by zůstala nadále neplatnou, ale Cornelius s Maeviem by připravili o dědictví i Quinta, protože emancipací ztrácel v civilní intestátní posloupnosti jakékoli zákonné dědické právo, neboť přestal být heres suus.
8. Co kdyby se po smrti Decima zjistilo, že se v jeho majetku nacházeli dva otroci jménem Stichus a oba by zahájili spor o svobodu?
Odpověď: Na základě zásady favor libertatis by byli za svobodné prohlášení oba, protože oba splňují znaky v závěti uvedené (jméno).
