Římské právo pro olomoucké studenty

Níže jsou uvedeny mé překlady z Digest a Justiniánského Kodexu.

Překlady vycházejí zejména z anglických překladů dostupných na:

http://web.upmf-grenoble.fr/Haiti/Cours/Ak/Anglica/

http://uwacadweb.uwyo.edu/blume&justinian/default.asp

s přihlédnutím k latinskému textu na:

http://web.upmf-grenoble.fr/Haiti/Cours/Ak/.

Překlady se dotýkají těchto částí CIC:

Dig. 12.

Dig. 22.

Iust. Cod. 4.

Text jsem překládal pro účely své práce o foenus nauticum a nebylo mým cílem dojít k přesnému překladu do češtiny. Přeložil jsem mnohem větší část textu, než jsem pak ve své práci využil. Přesnějšího významu jsem se snažil dopátrat pouze tam, kde to má práce vyžadovala.

Proto dále uvedené překlady nejsou přesné a obsahují mnoho chyb.

Přesto jsem měl pocit, že by bylo dobré texty překladů zpřístupnit na webu.

Mohou sloužit k prvotní orientaci v dotčených částech justiniánských pramenů a úspoře času při procházení textu.

Zájemce si následně může určitou část textů pro účely své práce přeložit přesněji.

Ivan Ládr, student PF UP v Olomouci

21. 10. 2009

Digesta – kniha 12.

12.1.1

Prétor pod tento titulek zahrnul mnoho pravidel vztahujících se k různým typům smluv. Titulek uvedl slovy: „Věci, které byly půjčeny.“, aby pod tím shrnul všechny typy smluv, kde spoléháme poctivost druhých, aby jak Celsus stanovil v První knize otázek, pojem „půjčit“ je obecným pojmem, pod tímto titulkem prétor řeší zapůjčený majetek a zástavy. Kde svěříme nějakou věc a spoléháme na poctivost druhých a poté máme něco obdržet z titulu kontraktu, říká se, že jsme poskytli půjčku.

12.1.2

Poskytujeme půjčku zvanou mutuum, když se nám nemá vracet stejná věc, kterou jsme poskytli (šlo by o commodatum nebo také depositum), ale něco stejného druhu. Kdyby šlo o věc jiného druhu, jako například, kdyby nám za obilí bylo vráceno víno, nespadalo by to pod tuto část textu.

(1) Pojem mutuum se vztahuje k věcem, které mohou být váženy, počítány nebo měřeny, neboť lidé tím, že poskytnou tyto věci, mohou smluvit půjčku, neboť úhradou druhově určenými věcmi mohou splnit smlouvu místo placení individuálně určenou věcí.  Protože nemůžeme uzavřít půjčku ve vztahu k jiným věcem, neboť věřitel nemůže jako úhradu obdržet jednu věc výměnou za druhou, kde neposkytne svůj souhlas.
(2) Půjčka tohoto druhu se nazývá mutuum, neboť věc se stává tvou místo mé. Proto se nestává tvou, pokud závazek nevznikne.

(3) Proto se půjčka (creditum) liší od mutua, tak jako se liší druhově určená věci od individuálně určené, neboť půjčka (creditum) může existovat i u jiných věci než u těch, které mohou být váženy, počítány nebo měřeny, jde o půjčku, pokud se nám má vracet stejná věc. Navíc, nejde o mutuum v případě peněz, pokud peníze nejsou zaplaceny, ale půjčka může existovat dokonce, když není nic zaplaceno, jako např. když je věno slíbeno po sňatku.
(4) V případě půjčky (mutuum) tohoto druhu ten, kdo půjčuje, musí být vlastníkem věcí. A nemůže být vznesena žádná námitka z důvodu, že syn jako osoba „alieni iuris“ a otrok mohou zavázat dlužníka tím, že zapůjčí peníze, jež jsou součástí jejich „peculia“. Je to stejný případ, jako když na mou žádost zaplatíš peníze a já z tohoto důvodu získám žalobu, přestože peníze nebyly moje.

(5) Můžeme rovněž dát půjčku (creditum) prostřednictvím slovního příslibu tam, kde je uskutečněn určitý úkon za účelem vzniku závazku, jako je např. stipulace.

12.1.3

Tam, kde poskytujeme mutuum, nepředpokládáme, že nám bude vráceno přesně to, co jsme půjčili. Není ale podle práva, aby dlužník vracel horší za lepší, např. aby vracel nové vino za staré. Strany musí uzavírat smlouvu s vědomím, že bude vracena věc stejného druhu a stejné kvality, jaká byla půjčena.

12.1.4

Tam, kde smluvní strana nemá důvod nebo úmysl půjčit na úrok, ale ty, který se chystáš koupit pozemek, se chystáš si vypůjčit, ačkoliv to nechceš učinit, dokud skutečně pozemek nekoupíš, a věřitel, jenž musí nutně odcestovat, uloží peníze u tebe s tím, že v případě koupě pozemku budeš dlužit z titulu půjčky, riziko takové úložky nese ten, u koho jsou peníze uloženy. Když kdokoliv obdrží cokoliv, aby to prodal, aby peníze použil pro sebe, bude držet majetek na vlastní riziko.

(1)   Kde byla věc dána jako zástava a půjčka byla splacena, může být vznesena žaloba na vrácení věci. Když kolón zadrží plody po pěti letech, může být vůči němu vznesena žaloba in personam, za předpokladu, že tak neučinil se souhlasem vlastníka pozemku.

(2)   Věci, které vynesl na břeh proud, mohou být rovněž předmětem žaloby.

12.1.7

Cokoliv, co může být předmětem stipulace, může být zahrnuto do půjčky peněz, a proto půjčka peněž může obsahovat podmínky.

12.1.8
“Mutuum“ někdy zůstává neučinné, aby bylo potvrzeno následným úkonem, jako např. když ti půjčím peníze s tím, že splní-li se nějaká podmínka, peníze se stanou tvým majetkem a ty budeš povinen mi je vrátit. Podobně když dědic půjčí peníze, které byly předmětem odkazu, a odkazovník později odkaz odmítne, z důvodu, že se má za to, že peníze jsou majetkem dědice od okamžiku, kdy se ujme dědictví, může žalovat vrácení peněz, které byly půjčeny.
Julianus říká, že i když majetek předal dědic, musí se vycházet z okamžiku, kdy se dědic ujal pozůstalosti bez ohledu na to, zda odkaz je přijat nebo odmítnut.

12.1.9
Žaloba „certi condictio“ může být vznesena z jakéhokoliv důvodu, na základě jakékoliv obligace, ze kterých lze žalovat určitou částku, ať se zakládá na kontraktu s přesně určeným plněním nebo na kontraktu s neurčitým plněním, protože touto žalobou můžeme žalovat na základě jakéhokoliv kontraktu za předpokladu, že existuje platný závazek. Kde je ale vymáhání závazku omezeno na určité datum nebo závisí na určité podmínce, nemůže být žalováno, dokud datum nenastane nebo dokud se podmínka nesplní.

(1)

(2)

(3)   Neboť touto žalobou lze žalovat ze všech kontraktů, ať šlo o reálný kontrakt, verbální kontrakt, musíme zmínit určité případy, u kterých může být otázkou, zda je v jejich případě žaloba přípustná.

(4)   Zaplatil jsem ti deset aurei a slíbil, že částka má být dána jiné osobě, což je neplatná stipulace. Mohu žalovat na vrácení deseti aurei na základě toho, že existují dva kontrakty, jeden reálný, jenž vnikl tím, že jsem zaplatil peníze, a druhý verbální, který je ovšem neúčinný, neboť nemohu slibovat za druhého? Myslím, že žalovat mohu.

(5)   Stejný je případ, když si nechám slíbit (stipulovat) od poručence bez souhlasu poručníka a poručenci půjčím peníze se souhlasem jeho poručníka. V tomto případě jsem také oprávněn podat žalobu na vrácení peněz na základě toho, že peníze byly zaplaceny.

(6)   Situace bude stejná, když jsem ti zaplatil určitou částku peněz a slíbil jsem, že musí být vráceny při splnění nesplnitelné podmínky. Žaloba je k dispozici, neboť stipulace je neplatná.

(7)   Navíc, když půjčím jinému peníze a na jeho majetek je vydán interdikt a já s ním poté uzavřu stipulaci, myslím, že se tento případ podobá tomu případu s poručencem, neboť on také nabývá práva stipulací.

(8)   Když zaplatím své peníze tvým jménem a ty nejsi přítomen a ani se to nedozvíš, Aristo říká, že budeš moci žalovat žalobou in personam na vrácení peněz, a Julianus, který byl také konzultován, tvrdí, že Aristův názor je správný a že není žádná pochybnost o tom, že když mám zaplatit mé peníze tvým jménem s tvým souhlasem, získáš vůči mně pohledávku, protože žádáme každý den, aby třetí strana půjčila naším jménem peníze těm, které považujeme za naše dlužníky.

(9)   Uložil jsem u tebe deset aurei a později jsem schválil, abys je použil. Nerva a Proculus jsou přesvědčeni, že mohu podat žalobu na vrácení peněz jako u mutua, dokonce i před tím, než nastane pohyb peněz. A je to správně, téhož názoru je Marcellus, neboť jsi projevil vůli mít peníze pro sebe, a proto je riziko přeneseno na toho, kdo požadoval půjčku, a ten může být žalován na vrácení.

12.1.10
Jestliže jsem ale u tebe uložil peníze a na samém počátku jsem schválil, že peníze můžeš použít, budeš-li si to přát, má se za to, že půjčka (creditum) neexistuje, dokud k pohybu peněz skutečně nedojde, neboť není jisté, že se něco dluží.

12.1.11

Když jsi mne požádal, abych ti půjčil peníze, a já je v daném okamžiku neměl k dispozici, ale dal jsem ti mísu nebo kus zlata, abys je prodal a výtěžek z prodeje použil, a ty jsi je prodal, myslím, že přijetím peněz vznikla půjčka. Ale, pokud před prodejem mísy nebo kousku zlata dojde k jejich ztrátě nezaviněné tvou nedbalostí, vzniká otázka, kdo z nás ponese ztrátu. Podle mého názoru to zcela správně vyřešil Nerva, který si myslí, že je velký rozdíl mezi tím, zda mám mísu či kousek zlata za účelem prodeje nebo za jiným účelem. Mám-li je za účelem prodeje, musím nést ztrátu, stejně jako kdybych je dal někomu dalšímu k prodeji. Když ale jsem neměl v úmyslu je prodat, ale jediným účelem prodeje bylo, že ty můžeš použít výnos prodeje, ztrátu musíš nést ty, obzvláště když jde o půjčku bez úroku.

12.1.27

Obec je zavázána z mutua, pokud peníze jsou vynaloženy v její prospěch, jinak jsou zavázáni ti, kdo mutuum uzavřeli, ne obec.

12.1.30

Tam kde subjekt, jenž má obdržet půjčku (creditum), slibuje sponzí, že peníze vrátí, může se vyhnout odpovědnosti tím, že peníze z půjčky nepřevezme.

12.1.35
Riziko spojené se závazkem plynoucím ze zapůjčených peněz přísluší straně, jejíž nedbalostí se riziko zvýšilo.

12.1.36

Dlužil jsi mi peníze bez jakýchkoliv podmínek a podle mé výzvy jsi slíbil Attiusovi zaplatit udanou částku při splnění podmínky. Pokud podmínka není splněna, tvůj závazek vůči mně je přesně stejný, jako kdybys mi slíbil peníze s opačnou podmínkou. Pokud, zatímco podmínka není splněna, podám žalobu, bude to mít nějaký význam? Odpověď byla, že nepochybuji, že peníze, které jsem ti slíbil bez podmínky, zůstanou tebou přijatou půjčkou, dokonce když se podmínka vztahující se k Attiusovi, který s mým souhlasem slíbil vrátit peníze s podmínkou, není splněna. Právní stránka je stejná, jako kdyby Attius nic neslíbil a dokud podmíka není splněna, nemohu žalovat, neboť není jisté, zda nejsou dlužné na základě stipulace, a bude mi řečeno, že jsem svou žalobu podal předčasně.

12.1.40
Před soudem byla čtena následující obligace:
Já, Lucius Titius, jsem písemně prohlásil, že jsem přijal od Publiuse Maeviuse patnáct aurei jako půjčku, která mi byla vyplacena v jeho domě. Publius Maevious si vyhradil a já, Lucius Titius, jsem slíbil, že zmíněných patnáct aurei budou v běžných mincích vráceny při příštích kalendách.  Pokud by v daný den částka nebyla vrácena zmíněnému Publiusovi Maeviusovi, nebo komukoliv kdo bude oprávněn k témuž, a žádná zástava nebyla na zajištění půjčky dána, pak za dobu prodlení si Publius Maevious vymínil a já, Lucius Titius, jsem slíbil, že budou placeny úroky z prodlení ve výši jednoho procenta za každých třicet dnů prodlení. Bylo také smluveno, že jsem povinen Publiusovi Maeviousovi platit krom výše uvedené částky třista denarii z celé částky každý měsíc, buď jemu nebo jeho dědici.

Byla nastolena otázka ohledně závazku platit úroky, protože lhůta k vrácení vypršela. Vyjádřil jsem názor, že protože se dohoda, jež vznikla ve stejném čase, považuje za součást stipulace, výsledek je stejný jako kdyby si smluvní strana vymínila úhradu určité částky každý měsíc a později by se přidala dohoda ohledně úroku ve vztahu k prodlení v jednotlivých úhradách.
A tak úrok na první splátku poběží od konce prvního měsíce a podobně po uplynutí dalších měsíců. Úrok z neuhrazených splátek poroste, ale úrok nebude moci vybrán z nezaplacené jistiny, dokud sama jistina nebude moci být vybrána.
Některé autority říkají, že dohoda, jež byla doplněna, se vztahuje pouze k jistině a ne také k úroku, protože úrok byl dřívější doložkou ve stipulaci. Dohoda dává jen námitku; proto, pokud peníze nebudou splaceny v určité době, úrok bude splatný od data stipulace, stejně jako kdyby to bylo výslovně stanoveno.

Pokud byla lhůta pro vybrání jistiny odložena, výsledkem bude, že úrok bude narůstat ode dne, kdy smluvní strana nesplnila svou povinnost.
Kdyby, jak uvádějí zmíněné autority, dohoda dávala námitku (ačkoliv jiný názor nakonec převážil), stále podle práva, závazek platit úrok nemůže být vynucen, neboť smluvní strana nemůže být v prodlení, když jistina od ní nemůže být vybrána, protože může vznést námitku proti žalobě.
Když ale si vymiňujeme, že určité množství má být poskytnuto, když se splní podmínka, a je vybráno než se podmínka splní, jako např. když jde o úrodu, stejné ustanovení může být dojednáno ve věci úroku, takže když peníze nejsou uhrazeny v určitý den, co je dlužno z důvodu úroku, může být placeno ode dne uzavření stipulace.

Digesta kniha 22

22.2.1 Modestinus libro decimo pandectarum
Peníze jsou přepravovány, když míří přes moře. Jsou-li však utraceny v místě, kde byly zapůjčeny, nelze o nich prohlásit, že jsou přepravovány. Podívejme se ale, jak se to má v daném případě se zbožím zakoupeným za tyto peníze. Záleží na tom, zda je zboží přepravováno na riziko věřitele. Tehdy peníze přepravovány jsou.

22.2.2 Pomponius libro tertio ex Plautio
Labeo říká, že není-li nikdo na straně dlužníka, koho by bylo možno upomenout ve věci peněz přepravovaných po moři, měl by být pořízen dokument za přítomnosti svědků, který upomínku nahradí.

22.2.3 Modestinus libro quarto regularum                                                                                  V případě peněz přepravovaných po moři věřitel nese riziko ode dne, ve kterém dle dohody měla loď vyplout.

22.2.4 Papinianus libro tertio responsorum
V následujících případech není nárok na vyšší než zákonný úrok: riziko ohledně peněz určených k přepravě nejde k tíži věřitele od okamžiku výplaty nebo  věřitel přestane nést riziko po určitém čase či jej přestane nést při splnění určité podmínky. Za prvé vyšší úrok nemůže být nikdy požadován, za druhé, pokud riziko přestane existovat, žádné sliby nebo zástavy za účelem inkasa vyššího úroku nejsou oprávněné.                                                             (1) Jestliže je s přepravovanými penězi vyslán otrok, aby v době splatnosti peníze inkasoval, za každý den zmíněný ve stipulaci bude placen úrok až do výše limitu dvanácti procent; ale více než dvojnásobek jistiny nemůže být inkasován. Pokud ve stipulaci ohledně úroku pro okamžik po přechodu rizika z věřitele cokoliv schází ze zákonného úroku, bude to doplněno další stipulaci.

22.2.5 Scaevola libro sexto responsorum
Cena odpovídá obsaženému riziku a podobá se to případu, ve kterém jsi oprávněn inkasovat, co jsi vyplatil a něco k tomu navíc za podmínky (i když půjde o sankční podmínku), která nebude splněna, za předpokladu, že tato podmínka nezávisí na náhodě. Jako např. taková podmínka, ze které obvykle vyplyne určité osobní jednání, jako „pokud nepropustíš otroka, pokud neuskutečníš určité jednání, pokud se neuzdravím“ atd. Žádná pochybnost nebude, když, abys poskytl vybavení rybáři, mu dáš určitou částku peněz s podmínkou, že peníze vrátí, bude-li mít dobrý úlovek; nebo když dám peníze atletovi, aby mohl soutěžit s podmínkou, že mi peníze vrátí, bude-li úspěšný.                                                                              (1) Ve všech těchto případech ale, když úmluva byla učiněna bez stipulace, přispívá to k rozšíření závazku.       

22.2.6 Paulus libro 25 quaestionum
Věřitel, jenž půjčil peníze na námořní úrok, přijal jako záruku zboží na jedné lodi s podmínkou, že, nebude-li toto zboží stačit k umoření dluhu, bude mít nárok na další zboží přepravované v jiné lodi. Protože toto další zboží již bylo dáno jako záruka dalším věřitelům, bylo zřejmé, že záruku prvnímu věřiteli bude tvořit zůstatek zboží z jiné lodi po uspokojení dalších věřitelů.
Vyvstala otázka, potopí-li se první loď vezoucí zboží dostačující k úhradě celého dluhu, zda ztrátu ponese věřitel, pokud ke ztrátě lodi došlo v čase vyhrazenému pro plavbu; nebo zda věřitel bude mít stále právo ke zboží z druhé lodi.
Odpověděl jsem, že v jiných případech jde úbytek zboží tvořícího záruku ke škodě dlužníka a netýká se věřitele. Když peníze k přepravě jsou ale vyplaceny s podmínkou, že věřitel nebude mít nárok na vrácení, pokud loď bezpečně nedorazí do přístavu určení ve vymezeném čase, a závazek z půjčky sám, když podmínka nebude splněna, zanikne;  proto dokonce právo věřitele vůči zárukám, které nezanikly, vyprší.
Je-li loď ztracena v čase pro plavbu a podmínka stipulace není splněna, žádný požadavek nemůže být vznesen ohledně záruk na jiných lodích.
Kdy ale věřitel může nárokovat vlastnictví těchto dalších záruk?
Určitě tak bude moci učinit, když podmínka obligace bude splněna; nebo když záruky, jež obdržel nejdříve, budou ztraceny z jiného důvodu nebo prodány za příliš nízkou cenu nebo když loď bude ztracena po vypršení času, během kterého byl povinen nést riziko.

22.2.7 Paulus libro tertio ad edictum                                                                                           Z určitých kontraktů plyne povinnost hradit úrok stejně jako v případě stipulace. Neboť když předám deset zlatých k přepravě po moři s podmínkou, že dorazí-li loď bezpečně do přístavu, budu oprávněn k jistině spolu s jistou částkou úroků. Musí být dodrženo, že mohu obdržet jistinu i úrok.

22.2.8    Ulpianus libro 77 ad edictum                                                                                             Servius říká, že penále za peníze přepravované po moři nemůže být žádáno, jestliže věřitel měl dlužníka upomenout v určité době.

22.2.9 Labeo libro quinto pithanon a Paulo epitomarum                                                             Pokud je smluveno penále pro případ nezaplacení peněz přepravovaných po moři, jak je obvyklé, dokonce když v den splatnosti dlužník nežije, penále může být požadováno, jestliže existuje dědic po dlužníkovi.

Just. Codex – kniha 4.

4.33.2      Imperatores Diocletianus, Maximianus.

Je jisté, že námořní půjčky, při kterých nese riziko věřitel, nepodléhají běžným pravidlům pro úrok, dokud se loď nevrátí do přístavu.

Pozn.: [1] Nauticum fenus představuje půjčku peněz na úrok, za které bylo nakoupeno zboží k námořní přepravě na riziko věřitele až do přístavu určení.  D.22.2.1 Šlo o půjčku peněz, za kterou se mělo nakoupit zboží, aby bylo odesláno přes moře na riziko věřitele. Zdá se, že pro přenesení rizika na věřitele, byla vyžadována dohoda stran. C.4. 33. 5 Dlužník nebyl povinen vrátit půjčku, jestliže zboží bezpečně nedorazilo do místa určení. (C.4.33.5; D.22.2.3), nebo pokud ke ztrátě zboží nedošlo z důvodu jiného než námořního rizika. C.4.33.4. Zpočátku úrok nebyl omezen. Paul. Sent. 2.14.3. Justinian však úrok omezil na dvanáct procent ročně. C 4.32.26[2]

4.33.3 Imperatores Diocletianus, Maximianus
Pokud tvrdíš, že jsi půjčil peníze s tím, že ti budou vráceny ve svatém městě, a potvrzuješ, že riziko během námořní přepravy ti nejde k tíži, bezpochyby nemáš právo žádat více než zákonný úrok z půjčky.
Vyhlášeno 14. března (286)

4.33.4 Imperatores Diocletianus, Maximianus

Protože říkáš, že jsi poskytl námořní půjčku s podmínkou, že peníze zapůjčené na úrok, ti budou vráceny při přistání lodi v přístavu Salona[3], po cestě dlužníka do Afriky, a že jsi na sebe vzal riziko spojené pouze s plavbou do Afriky, a vinou dlužníka, který dokonce ani nedodržel kurz plavby, bylo nakoupeno nezákonné zboží a loď i s nákladem byly zabaveny úřady, nebylo by spravedlivé, abys nesl ztrátu zboží, ke které nedošlo v důsledku námořních rizik, ale v důsledku hrabivosti a nečestnosti dlužníka.

4.33.5 Imperatores Diocletianus, Maximianus
Ztráta peněz poskytnutých jako námořní půjčka na rizika věřitele, nejde k tíži dlužníka před příjezdem lodi do přístavu určení. Ovšem bez dohody o tomto obsahu dlužník při ztroskotání lodi nebude osvobozen.