Římské právo pro olomoucké studenty

Hey everyone! I've just stumbled upon an fantastic website that's all about crypto markets. If you're keen on exploring different cryptocurrency exchanges, this might be the ideal place for you!

The site (https://cryptoairdrops.ru/) offers detailed reviews of various crypto exchanges, including fees, security measures, available cryptocurrencies, and user experience. Whether you're a beginner just starting out or an advanced user, there's something for everyone.

What I found particularly helpful was their comparison tool, which made it super easy to compare different exchanges and find the one that best fits my needs. They also cover the latest developments in the crypto world, which keeps you up-to-date on all the critical changes.

If you're looking into diversifying your portfolio, I highly recommend checking this site out. It's an invaluable resource that can help you make better choices in the ever-changing world of cryptocurrency.

Let's explore it together and help each other out! Would love to hear your thoughts and experiences with different exchanges as well.

a)Pramenná místa: Gaiova Učebnice (Gai. Inst.) - první číslo komentář, druhé číslo paragraf.
Dále Digesta - pozor na toto: "Ulp. Dig XXVII. 10. 1." - to nejsou Ulpiánova Digesta, ale Digesta Justiniánova: jméno autora fragmentu je někdy uváděno takto na začátku (asi ve smyslu Ulpián v Digestech v knize 27, titulu 10., fragmentu 1.); Collatio Mosaicarum uvádí kolega správně; a zůstává nám C. I., což je Codex Iustinianus (kniha, titul, fragment).
b) Poručenství je dohled nad úkony jiných osob /vyskytuje se jako tutela mulieris a tutela impuberum - u ženy poručník dával jen souhlas, mnohdy až po úkonu samém a formálně, u nedospělce jednal s ním a za něj (výjimečně mohl pupillus nabýt sám, pokud to bylo v jeho prospěch)/. Před poručenstvím má přednost patria potestas a manus, tj. dítě mělo zpravidla otce nebo děda, kterému podléhalo, a žena zpravidla manžela (nebo jeho otce či svého otce). Teprve v jiných případech se jednalo o poručnících. Opatrovník šíleného = curator furiosi, opatrovník marnotratníka = curator prodigi.
c) Mancipační věci jsou takové, které je možno platně převést pouze mancipací: pozemky na italské půdě, otroci, tažná domácí zvířata a pozemkové služebnosti k pozemkům na italské půdě. Pokud žena některé tyto vlastnila a neměla ani manžela, ani otce, mohla je platně převést pouze se souhlasem poručníka. K věcem, které by převedla bez jeho souhlasu, nemohl nabyvatel nikdy získat vlastnické právo (vydržecí lhůta byla jinak 1 rok u movitostí a 2 u nemovitostí).
d) Testament má přednost, vůle zůstavitele je rozhodující.
e) Vlastní dědic je ten, který v době smrti zůstavitele spadá pod jeho moc. Agnát je příbuzný, se kterým je osoba ve stejné otcovské moci, kognát příbuzný pokrevně a gentilové příslušníci téhož rodu (nejvzdálenější příbuzní, ale stále příbuzní).
f) Actio familiae erciscundae (pojem familia v tomto případě znamená rodinný majetek).

A)
1. Gaius: učebnice práva ve 4 knihách, komentář první, odstavce 144-145
2. Gaius: učebnice práva ve 4 knihách, komentář druhý, odstavec 47
3. 4. 5. Dochovaný text z LDT
6. . Gaius: učebnice práva ve 4 knihách, komentář první, odstavec 155
7a 7b: Dochovaný text z LDT
7c: Ulpiánova Digesta kniha 27, titul 10, fragment 1
8: Ulpianus, Collatio legum Mosaicarum et Romanum (kniha o komparaci židovského a římského práva), kniha 29, titul 1
9. C I bude pravděpodobně citatio I, další číslování nepoznávám
10. Gaius, digesta, kniha 10, titul 2, fragment 1, paragraf 1

B)
Poručenství platilo jako náhrada otcovské moci. Poručník se staral o osobu jemu svěřenou i o její majetek. Žena mohla být zbavena vlivu poručníka „právem dětí“ = ius liberorum. Tedy pokud žena porodila alespoň 3 děti, pak byla osvobozena od poručenství. Tutor muleris zastupoval ženu jen v případě určitých významných právních úkonů. Tutor impuberum byl poručník nedospělce, zajišťoval mu výchovu a spravoval jeho majetek a zastupoval ho při všech právních úkonech.
Opatrovník šílence = curator furiosi. Opatrovník marnotratníka = curator prodigi, kontroloval a schvaloval jeho majetkoprávní rozhodnutí, avšak nemajetkové rozhodování bylo plně v moci dotyčného marnotratníka.
C)
Mancipační věci jsou základní hospodářské věci (půda na italském území, tažný dobytek, otroci, pozemkové služebnosti). Žena mohla převádět mancipační věci pouze se souhlasem poručníka. Tento převod byl prováděn „obřadní“ formou před svědky. Vydržení je způsob nabytí vlastnického práva dlouhodobým držením, užíváním věci. Po uplynutí určité doby (1 rok u věci movitých, 2 roky u nemovitých – později změněno Justiniánem) se stává držitel vlastníkem. Podstatným bylo splnění 5 podmínek – res habilis, titulus, bona fides, possesio, tempus.

D)
Testamentární dědění mělo přednost.
E)
Vlastní dědic = dědic, který je v přímé moci zůstavitele
Agnát = mužský potomek v otcově linii
Kognát = pokrevný příbuzný v otcově i matčině linii
Gentilové = nejbližší příbuzní

F)
Haec actio familiae erciscundae

B. Poručenství (tutela) = institut v římském právu; vychází ze skutečnosti, že svéprávný jedinec (sui iuris) není schopen plnohodnotně spravovat své záležitosti. Může mít dvě podoby – zaprvé poručenství nad nedospělými jedinci (tutela impuberum), zadruhé nad ženami (tutela mulierum). Druhou institucí v římském právu týkající se právního dohledu nad osobami bylo opatrovnictví (cura). Existovali opatrovníci šílenců (cura furiosi) nebo opatrovníci v rámci jednoho určitého úkonu (curator ad actum). Vrátím-li se k poručenství – poručníci dohlížející na nedospělé jedince disponovali širokou škálou práv, ale i s tím souvisejících povinností. Spravovali poručíkovo jmění (výchova se přenechávala matce). Obecně zajišťovali hmotný majetek. Nesměli jej však zcizovat nebo poškozovat. Za škodu podle LDT odpovídali poručencovi dvojnásobkem hodnoty.
Poručenství nad ženami bylo z jiného důvodu, a to z „lehkovážnosti“ (levitas animi). Tato „lehkovážnost“ údajně neumožňovala rozumně spravovat náležitosti a majetek té které ženy. Samostatné a nikomu nepodřízené byly pouze panny bohyně Vesty. (V římské mytologii bohyně rodinného krbu, kolem nějž se soustředí celá rodina). Ženy v Římě obecně podléhaly pravomoci nejprve otce a posléze muže. Později dostaly právo vybírat si poručníky samy a za císaře Claudia byl tento institut zrušen úplně.
C. Vydržení (usucapio) – v LDT se hovoří v souvislosti s vydržením o „užívání“ (usus) – od toho je potom odvozen latinský název, ve spojení se slovesem „capere“, získávat. Stav, který trval jistou dobu fakticky, se po určité době posuzoval i po stránce právní. Doba závisela na věci ve vydržení – u pozemku 2 roky, u ostatních (movitých) věcí jeden rok. Po této době byl uživatel považován za vlastníka.
D. Dědická sukcese = dědická posloupnost. Zákonná dědická posloupnost nastává v momentě smrti zůstavitele; zůstavitel umírá bez pořízení závěti. Již podle LDT má však přednost zůstavitelova vůle vyjádřena v závěti (testamentu).
E. „Vlastním dědicem“ (vlastní dědicové po zůstaviteli = heredes sui) se v římském dědickém právu rozumí osoba, jíž se týká dědičnost po otci rodiny (pater familias), také označovaném jako zůstavitel. Tyto osoby byly podřízeny zůstavitelově moci a po jeho smrti se stávaly plnoprávnými osobami ve smyslu svého práva (sui iuris). Jednalo se o děti (vlastní nebo adoptované) a manželku zůstavitele. Agnáti – (agnatio) – „agnátské“, právní příbuzenství – jde o osoby, které jsou podřízeny moci pater familias. Toto příbuzenství zakládají zásadně muži – zůstavitelé. Kognáti – (cognatio) – pokrevní příbuzní; Příbuzné osoby, které mají společného předka. Zde se hovoří o linii přímé (linea recta) a linii pobočné (linea transversa). V přímé linii jsou to děti a děti dětí jako nebližší příbuzní, v pobočné linii pak sourozenci s jedním společným rodičem nebo sourozenci rodičů. Gentilové jsou příbuzní příslušníci stejného rodu.
F. Actio communi dividundo – Jedná se o procesní dosažení rozdělení pozůstalosti mezi spoludědice (skupina osob, kde má každý jedinec stejné postavení ohledně dědictví). Žaloba se uplatňovala v momentě, kdy byla pozůstalost rozdělena, a přesto některé její části náležely všem spoludědicům – jednalo se o spoluvlastnictví.

A)
1.Gaiovy Instituce, komentář první, odstavec 144.-145
2.Gaiovy Instituce, komentář druhý, odstavec 47
3. + 4. + 5. Dochované znění Zákona XII desek
6. Gaiovy Instituce, komentář první, odstavec 155
7a) + 7b) Dochované znění Zákona XII desek
7c) Ulpiánovy Digesta, 27 kniha, titul 10, fragment 1
8. také netuším
9. také nevím
10. Gaiovy Digesta, kniha 10, titul 2, fragment 1, paragraf první

B)
Poručenství znamená, že osoby měly omezenou způsobilost k právním úkonům, proto své záležitosti nespravovaly samostatně,ale odpovídal za ně poručník. Poručník nebyl ženě přidělen jestliže byla pod mocí pater familias nebo pod mocí svého otce. Ovšem pokud ji byl přidělen poručník jako dítěti,tak i při dosažení dospělosti ji poručník zůstaval i když byly poté provdány(na rozdíl od chlapců). Výjimkou byly panny Vestiny, které i předkové pro vážnost kněžského úřadu chtěli mít svobodné
C)
Mancipační věci ženy jsou takové, které byly předány z ruky do ruky před svědky(od slova mancipace) a vydrženy mohou být pouze tehdy, pokud je se seouhlasem poručníka převedla sama. Vydržení spočívá v tom, že římský občan úžívá věc, která ale není v jeho vlastnictví,ale vlastníkovi to nevadí a pokud občan tuto věc užívá určitou dobu( pozemek po dobu 2 let, postatní věci po dobu 1 roku), tak ji poté právem nabývá
D)
Přednost mělo dědění ze závěti (testamentární)
E)
Přímý dědic- dědic který je v přímé moci zůstavitele
Agnát-pokrevný příbuzný
Kognát-pokrevný příbuzný ať už v mužské či ženské linii
Gentilové-příslušníci rodu
F)
Žaloba na rozdělení pozůstalosti- lat. Haec actio(familiae erciscundae)

A:
1. Gaius 1. 144. - 145: řekla bych, že se jedná o Gaiovy Instituce, knihu první, paragraf (odstavec) 144. a 145.
2. Gaius II. 47.: Gaiovy Instituce, kniha druhá, paragraf (odstavec) 47.
3. + 4. + 5. = samotné znění LDT
6. Gaius I. 155: Gaiovy Instituce, kniha první, paragraf (odstavec) 155.
7a. + 7b. = samotné znění LDT
7c. Ulp. Dig XXVII. 10. 1.: Ulpiniánova verze Digest (?); XXVII – kniha, 10.-titul, 1.-fragment
10. Gaius Dig. X. 2. 1. pr.: Gaiovy Digesta; X – kniha, 2.-titul, 1.-fragment, pr.-1.paragraf

B:
PORUČENSTVÍ (tutela) – ochrana.
-Poručník poskytoval ochranu některým osobám sui iuris, které měly právem omezenou způsobilost k právním úkonům, takže si nemohly samy spravovat své záležitosti. Jednalo se především o ženy (tutela mulierum) a nedospělce (tutela impuberum).
-Aby byl ustanoven poručník ženě, nesměla patřit ani pod moc patera familias ani pod moc manžela. (Bez poručníka směly jednat pouze Vestálky)
-Poručenství a opatrovnictví mělo některé společné rysy (např. částečná péče o osobu opatrovaného). Rozdíl však byl například v tom, že nároky mezi opatrovníkem a opatrovaným bylo možné uplatnit již za trvání opatrovnictví.
-Opatrovník šílence= cura furiosi; opatrovník marnotratníka= cura prodigi.

C:
VYDRŽENÍ (usucapio). K vydržení docházelo, jestliže římský občan užíval pokojně a veřejně mancipační věc, skutečný vlastník toto užívání trpěl, a toto užívání trvalo v případě pozemků 2roky, v případě ostatních věcí 1rok. Pak se mělo za to, že vlastník se vzdal svých věcí ve prospěch uživatele (=vydržení).

D:
V době LDT stejně jako dnes měla přednost zůstavitelova poslední vůle. Dědění ze zákona (intestátní) – pouze pokud zůstavitel nezanechal závěť nebo tak učinil nesprávným způsobem.

E:
vlastní dědic (suus heres)
agnát = mužský potomek v otcově linii
kognáti = příbuzní v přímé linii po otci i po matce
gentilové = nejbližší příslušníci rodu

F:
Actio familiae erciscundae – žaloba na zrušení společenství mezi dědici.

4)
Dědění = successio, závěť má přednost před zákonem. Dědění ze závěti bylo v Římě mnohem rozšířenější a častější než dědění ze zákona. Dědění ze zákona připadalo do úvahy jen tehdy, pokud zemřelý nezanechal závěť nebo závěť byla neplatná. = dědění intestátní, dědění ze zákona
Přednost před zákonnou posloupností měla posloupnost testamentární: Uti legassit super pecunia tutelave suae rei, ita ius esto. – Jak kdo ustanovil o svém majetku nebo o poručenství nad svým hospodářstvím, tak budiž poprávu.

5)
*Heres suus- dědic, který byl v přímé moci zůstavitelově, nabývá pozůstalosti automaticky po smrti zůstavitele
*Agnát- příbuzenství muže v otcovské linii,nejbližší potomek
*Kognát- cognati- sourodí, pokrevní příbuzní buď v linii přímé= jedna osoba pochází zplozením od druhé, a nebo pobočné či příčné= dvě osoby mají společného předka
*Gentilové-členové rodu

6) Haec actio (familiae erciscundae)
1) 1) Čerpá se především z Gaia: I 144-145= kniha I. A paragraf 144-145

II 47= kniha II., paragraf 47

I 155= kniha I., paragraf 155
Dále z digest, právník Ulpianus- kniha 27, titul 10. , 1. Fragment
-kniha 16, titul 195, fragment 1.

2) Tueri- hlídat, spravovat, obstarávat
Tuitio praetoris- ochrana, kterou poskytoval praetor v případech nekrytých civilním právem
Tutela- ochrana, poručenství, jedná se o poručenství nad některými osobami sui iuris, které mají omezenou způsobilost k činům, takže si nemohou samy spravovat své záležitosti, jedná se o nedospělce nebo ženy
V nejstarší době se jedná o vztah ryze mocenský potestas- poručíkovi jakožto nejbližšímu dědici poručence je však tato moc svěřena nejen v zájmu jeho, ale také v zájmu poručence a celé jeho rodiny.
• Tutela impuberum- nad nedospělci, poručník je tutor, poručenec je pupilllus, za republiky převažovala myšlenka ochrany poručence, postupně se to měnilo v povinnost a v pozdním císařství se stala břemenem. Tutela legitima- nejstarší typ, propuštěncovým poručníkem je jeho patron, tato povolaná osoba se stává tutorem, netřeba ji jmenovat, nesmí se funkce vzdát, ale může se z funkce z vážných důvodů omluvit, např. vysoký věk, nebo zastával tuto funkci u jiného pupilla.

• Tutela mulierum- nad ženami, i zletilými, tutorem se mohly stát ženy, které byly sui iuris, čili nespadaly pod ničí moc, ani pod moc patera familias, ani pod moc manžela. Bez tutely měly právo jednat jen vestálky,panenské kněžky bohyně Vesty (bohyně domácího krbu). Pokud došlo ke znásilnění vestálky, byl ten muž ukřižován. Tato tutela nekončí dospělostí ženy.
Až do klasického práva může být opatrovníkem – tutorem je muž, později též žena – matka, babička jako tutrix, nezpůsobilí jsou nedospělí, vojáci , mniši, biskupové. Tutela se ukončuje smrtí, poručencovou dospělostí, nové manželství poručnice,
Poručník – tutor jen zřizuje péči a výchovu o svěřence, nemusí ji konat osobně, zato pokud jde o majetek pupillův, tutor vystupuje jako domini loco. Může pro poručence nabývat vlastnictví a držbu, nikoliv ostatní práva. Procesy vede jménem pupillovým, ale musí poskytnout záruky. Tutor zpravidla na počátku své funkce sepisuje pupillův majetek, tento majetek musí zabezpečit a zároveň poskytuje záruky. Zcizit smí věci zbytečné a podléhající zkáze, nikoliv pozemky.

*Curator prodigi= Opatrovník nad marnotratníkem, prodigus=marnotratník, tj. člověk, který rozhazoval po předcích zděděný majetek, později jakýkoli majetek, hrozila-li rodině bída, praetorským ediktem byla proto odejímána správa jeho majetku a odevzdána opatrovníkovi, tzv. curator prodigi, kurátor je povinen kontrolovat a schvalovat
jeho majetko-právní jednání, práva nemajetkové povahy vykonává marnotratník sám, končí tím, že se marnotratník polepší.

*
curator furiosi – poručník nad šílencem, furiosi jsou ti šílení, nezpůsobilí k činům a neodpovědní za bezprávné činy, pokud pomine jejich duševní choroba, neprodleně odpadá jejich právní nezpůsobilost

3) res mancipi- mancipační věci, věci zcizované mancipací, nejdůležitější majetek, hlavní výrobní prostředky rané římské společnosti, tj. italské pozemky, budovy, tažný dobytek, otroci, a polní služebnosti, tyto věci jsou objektem majetkoprávních vztahů, pokud ale jde o mancipační věci ženy, domnívám se, že se jedná o věno, které získá v případě uzavření manželství manžel od své ženy, mancipace- jedná se o velice formální předávání věci za přítomnosti svědků, nejstarší způsob nabytí vlastnictví, 5 náležitostí vydržení: res habilis, titulus, bona fides, possessio, tempus