Římské právo pro olomoucké studenty

Ještě bych uvedla, že v Ulpiánově sentenci Nec de suspicionibus debere aliquem damnari se odráží zákonná zásada, že důkazní břemeno leží na straně žalobce.

Kolego, ty další zásady, které uvádíte, se vyvinuly z jiných římských sentencí. Jedná se v nich o to, že pokud máte být odsouzen, musí to být na základě zákona, nikoli svévole, a je-li již jednou pro určitý skutek řízení skončeno, nelze je opakovat.

Samotného mě překvapuje kolik takových zásad v moderním právu je inspirováno a dochováno z ŘP. Pokud by bylo za c) další podobné zásady, tak potom např. tyto?

- ne bis in idem - ne dvakrát za stejnou věc, jedna ze základních zásad trestního práva (§11/1 TŘS, čl. 40/5 LZPS),
- nullum crimen sine lege - žádný zločin bez zákona (§ 2/1 TŘS, čl. 39 LZPS)

Výborně pánové, oba máte bod a začínáte ve svém uvažování správně rozlišovat římsko-právní inspiraci a moderněprávní znění zásady :-)

Kolega byl rychlejsi, jen bych doplnil urcitou souvislost v zasade "in dubio pro reo"

Ad a) Presumpce neviny?
Ad b) suspicionibus, suspicio - podezření