Římské právo pro olomoucké studenty

a) Ambitus je pruh mezi domy (2,5 stopy z každé strany) v šířce 5 stop. Sloužil veřejnému užívání (zejména tedy možnostem oprav domů).
b) S tím souvisí je zákaz vydržení (tj. získání vlastnického práva) k tomutu pruhu sousedících pozemků.
c) Rozhodčí (arbitři), kteří měli specializaci jako agrimensores (zeměměřiči).
d) Jedná se o veřejnou cestu, čili každý vlastník pozemku musí snést vedení veřejné cesty. Pokud ji nebude udržovat, nemůže uplatnit nároky z náhrady škody, když někdo z důvodu neprůjezdnosti pojede po jiné části jeho pozemku. Stejně tak musí např. vlastníci pobřežních pozemků snášet, aby tam ostatní chodili k veřejné řece a využívali ji.
e) Větve stromů do výše 15 stop smí odřezat pouze vlastník stromu, nebo vlastník sousedního pozemku, nad který se tento strom naklání. Dřevo mělo významnou hospodářskou hodnotu (a rovněž varianta, že by větvě mohly stínit sousedovi, padá do úvahy).
f) Žaludy jsou zde zástupným generickým výrazem pro všechny stromové plody. Ve sbírání plodů přepadlých na sousedův pozemek se střídali obden vlastník stromu a vlastník pozemku (interpretaci LDT provedli pontifikové).
g) Někteří z vás pochopili situaci špatně. Závěť udělila otrokovi svobodu pod podmínkou, že vyplatí dědici peníze. Dědic ale peníze nepřijal a otroka prodal. Podmínka bude splněna i tehdy, pokud otrok peníze vyplatí kupci. Získá tedy svobodu, i když doslovné splnění podmínky dědic zmařil. Učinit to mohl (hamižný) dědic např. proto, že za prodej otroka utržil větší částku, než kolik mu měl otrok vyplatit. Přesto se respektuje vůle zůstavitele propustit otroka na svobodu.

a,b)
ambitus = pruh půdy mezi sousedními domy – 2,5 stopy
confinium = pomezí; pruh mezi sousedními pozemky (byl vyhrazený k veřejnému užívání) – 5 stop
1 římská stopa je asi 30cm

c)
arbitři (rozhodčí soudci)

d)
Vlastník cesty.

e)
Pokud přesahovaly větve ze sousedního pozemku do výše 15-ti stop, a soused je osekal, mohl si je také ponechat. V tomto případě totiž byly omezeny vlastnické práva majitele stromu i bez jeho vůle.

f)
Sbírá je majitel stromu, a to co druhý den.

g)
Majitel otroka zemřel a v jeho závěti bylo uvedeno, že otrok se stane svobodným, pakliže zaplatí dědici deset tisíc. Dědic by ho ale prodal. Stejně se ale může otrok stát svobodným, pokud by zaplatil novému majiteli.

a) Ambitus je pruh půdy mezi sousedními domy široký 2,5 stopy.
b) Vydržen může být pozemek, který se nachází minimálně 5 stop od domu. Podle mě je to z toho důvodu, aby nedocházelo k vydržení pozemku přímo u domu.
c) Spory o meze rozhodoval arbiter neboli rozhodčí, který měl zvláštní odborné znalosti. Působil jako samosoudce nebo ve tříčlenném sboru.
d) Cestu má udržovat majitel cesty, ale i ten, kdo ji využívá.
e) Myslím si, že větve ze stromu si ponechá ten, kdo je ořeže. Potom je může využít pro vlastní účely.
f) Domnívám se, že žaludy sbírá majitel pozemku, na který dopadly, je jen na jeho uvážení, jak často je bude sbírat.
g) Po smrti zůstavitele je součástí dědictví i otrok. Ten se z otroctví může vykoupit a to tak, že dědici zaplatí 10 tisíc. Po splnění této podmínky je pak z otroctví propuštěn.

A) AMBITUS = obvod, pruh okolo zdi budov, zabírá prostor rozkládající se 2,5 stopy od dané zdi.

B)Myslím, že to znamená, že nikdo nemůže vydržet prostor na mém pozemku, který je v menší vzdálenosti než 5 stop od mého domu.

C)Rozhodčí mezí= arbitři. Byli 3.

D)Myslím, že ti, kdo ji vybudovali a nebo ti, na jejichž pozemku se nachází.

E)Asi ten, kdo je ořeže.

F)Sbírá je ten, na jehož pozemek spadly. Může je sesbírat pokaždé, když mu tam spadnou.

G)Římský občan vlastní otroka, slíbí mu svobodu po své smrti ("propustí ho závětí"), ale dá mu podmínku, že se musí od dědice vykoupit za určitou sumu, stanovenou také v závěti. Pokud otrok tuto sumu dědici skutečně zaplatí, bude svobodný. Pokud ne, je otrokem dědice.

a) Jako ambitus bych označila prostor (pruh) vzdálený 2,5 stopy od zdi domu.
b) Samotný dům a jeho nejbližší část by novému majiteli moc nepřinesla, nemohl by si nic vypěstovat, mohl by být problém se i do domu dostat (např. přecházení přes sousedův pozemek). Proto je dána hranice nejméně 5 stop.
c) viz 5b. - tři rozhodčí mezí, neboli arbitři (disponovali odbornou způsobilostí)
d) Ten, kdo cestu nějakým způsobem "vybudoval", ji musel také udržovat. Je tudíž otázkou, zda to byla Římská říše.
e) Záleží na interpretaci, ale dle mého názoru nezáleželo na tom, kdo si je ponechá, patřily do společného vlastnictví.
f) Pokud já mám souseda, který vlastní strom se žaludy, které padají na můj pozemek, mohu si žaludy sbírat kdykoliv.
g) Vlastním otroka, kterého chci závětí propustit na svobodu za podmínky, že zaplatí mému dědici 10 tisíc. Dědic si ho však za mého života ode mě koupí. Po mé smrti otrok vyplatí mému dědici danou částku, otrok je tedy dle LDT po vyplacení svobodný.

Ad g) k podmínce... Obávám se, že tady nejde úplně tak o uvedenou podmínku, ale o to, že bylo v pravomoci testátora v závěti a) propustit otroka na svobodu a propuštění vázat na "nějakou" podmínku (condictio), b) překážkou pro propuštění nebylo ani zcizení (pro BČ - rozuměno přenechání vlastnického práva nabyvateli), kdy v takovém případě mohl otrok plnit vlastníkovi a nabyl svobody při splnění podmínky stanovené v testamentu.

Omlouvám se, špatně jsem zadala odpovědi. Zde jsou:

a)
Ambitus- je to pruh okolo zdi, okolo budov, který má dvě a půl stopy
b)
Myslím si, že to znamená, že pozemek, který je menší než 5 stop nemůže být vydržen, protože ambitus je pruh okolo budovy, který má 2,5 stopy , kdyby tedy bylo možné vydržení pozemku menšího jak 5 stop, bylo by zde riziko,že se vydrží pozemek bezprostředně v blízkosti budovy
c)
Soudcí, kteří rozhodovali spory o meze se nazývali rozhodčí lat.arbitri
d)
Myslím si, že těmi kdo mají udržovat cestu v pořádku jsou samotní občané římští
e)
Myslím si, že zde se pojednává o stromech, které patří do společného vlastnictví občanů římských, jsou tedy věcí ničí a větve si může ponechat ten, kdo je ořeže
f)
Žaludy přepadlé na cizí pozemek může sbírat ten, komu cizí pozemek patří, např. soused, a může je sbírat tak často, jak uzná za vhodné, např. pokaždé když mu na jeho pozemek spadnou
g)
Například: Bude otrok Titius, který bude mít pána. Pán má syna, který spadá do jeho pravomoci a syn je tudíž „vlastním dědicem“. Po smrti zůstavitele dědí syn i otroka, protože otrok Titus patřil do vlastnictví pána. Je-li v závěti dána podmínka, že otrok bude propuštěn tehdy, zaplatí-li dědici(tedy synovi) 10 tis., tak pokud otrok tuto částku zaplatí, syn(dědic) je povinnen otorkovi dát svobodu

a) Co je to ambitus a k čemu sloužil?
b) Co znamená bod 4. (Cicero: Vydržení do 5ti stop je XII deskami zakázáno)?
c) Jak se nazývali soudci, kteří rozhodovali spory o meze?
d) K bodu 7. - kdo má udržovat cestu v pořádku?
e) K bodu 9a. - kdo si ponechá větve ořezané ze stromu do výše 15 stop?
f) K bodu 10 - kdo sbírá žaludy přepadlé na sousedův pozemek? Jak často?
g) K bodu 12 - zkuste provést výklad situace, fingujte kauzu, kdy se to mohlo stát (kdo komu bude dávat peníze a kdy bude otrok svobodný)?

a)Pruh půdy mezi sousedními domy, široký 2,5 stopy, který má zůstat volný. To se ale později přestalo dodržovat.Kdy 1 římská stopa je zhruba 30 centimetrů

b)Vydržení ve svém smyslu znamená, že po určité době faktického držení určité věci, k této věci nabýváme vlastnického práva. A toto asi znamená, že určitá část například pozemku, která byla třeba mezi dvěma sousedy a nepřesahovala oněch 5 stop nikdy nemohla přejít do vlastnického práva jednoho ze sousedů, i když ji fakticky užíval.

c)Spory o meze rozhodovali tzv. rozhodčí (nebo-li arbitři), kteří měli odbornou způsobilost (agrimensores). Původně byli tři, později stačil už jen jeden.

d)Vlastník pozemku u veřejné cesty musel sám na své náklady udržovat veřejnou cestu v pořádku. A pokud by tato cesta byla ve špatném stavu, musel strpět a povolit chození po svém pozemku.

e)Vlastník pozemku musel snášet přesahování větví stromů vyšší než 15 stop. Veškeré nižší větve mohl ořezat a použít je pro vlastní účely.

f)Vlastník pozemku také musel dovolit sousedovi každý druhý den vstup na svůj pozemek, aby si zde mohl posbírat napadané plody z jeho stromu.

g)Bylo to při dědictví. Kdy otrok za určitou částku bude svobodný, pokud se vyplatí. To znamená, že zaplatí obnos dědici a tím se vymaní z otroctví. A pokud to nový dědic nechtěl uznat, ale otrok se vykoupil tak právně nabyl svobody.

Ad a) ... k čemu sloužil. Ambitus sloužil všem - např. k zajištění průchodu mezi stavbami. Jinak a. představovalo zákonné omezení vlastnického práva. Na významu nabývalo především ve městech, ale jako takové nebylo později dodržováno...

V případě pozemků existovalo podobné omezení a to confinium - 5 stop široký pruh vyhrazený veřejnému užívání.

Actio finium regundorum -žmezní žaloba - žaloba na určení sporných hranic pozemkù...

a) Ambitus byl prostor mezi pozemky sousedů. Tento hraniční pás sloužil k vymezení sousedních pozemků.

b) Myslím, že se stále jedná o hraniční prostor, který byl široký 5 stop a který se nesměl stát vlastnictvím žádného ze sousedů (protože tak by se porušil mimimální prostor mezi domy)

c) Soudci, kteří rozhodovaly spory o meze, se nazývali arbitři(rozhodčí soudci)

d) Jedná se o cestu, která ležela na soukromém pozemku. Vlastníci pozemku museli strpět podle zákona užívání této cesty. Ti, co cestu užívali, byli však zavázáni udržovat cestu v pořádku.

e)Větve stromu si ponechá ten, kdo větve ořezal. To mohl být v prvé řadě vlastník stromu, který měl ořezat tyto větve, protože zasahovali na sousedův pozemek a tím zabraňovaly průnik světla. Ale když se vlastník zdráhal, byl soused oprávněn udělat to sám.

f) Žaludy měl právo sbírat výhradně vlastník dubu. Majitel pozemku musel strpět vstup na svůj pozemek, kde žaludy ležely. Vlastník žaludů, tak mohl chodit sbírat své plody každý druhý den.

g)Zůstavitel mohl ve své závěti odkázat svému otrokovi svobodu za nějaké podmínky.
Zde měl otrok dědici zaplatit deset tisíc (otroci mohli nabýt svůj majetek, pokud jim bylo svěřeno peculium,tj. část pánova majetku, k samostatnému hospodaření). Dědic tady však odmítl propustit otroka a prodal ho někomu jinému. I když byl otrok ve vlastnictví kupce, měl stále možnost se vykoupit, jak bylo stanoveno závětí. Pokud tedy zaplatil svému majiteli, tedy kupci deset tisíc, získal tím svobodu.

Jen bych ještě dodala, co se mi podařilo k výrazu ambitus dohledat. "Pruh okolo zdi", tedy budov, je míněn ve vztahu jedné budovy k druhé. Jde o vzdálenost mezi sousedními budovami. (Takže to, jak může být dům rozsáhlý bylo pravděpodobně záležitostí každého zvlášť.)S tím tedy souvisí i další bod (B.), že sousední budovy (prostor mezi nimi) by podle LDT neměl přesahovat pět stop, jelikož se pak jedná o "vydržení prostoru".

A. Výraz ambitus v VII. desce chápu jako obvod; má definovat velikost budov (potažmo délku zdí)

B. Obvod zdí budovy se, dle mého názoru, nesmí rozkládat (měřítkem je zde zmíněný „pruh okolo zdi“) po více než pět stop. (Čím delší je „pruh okolo zdi“ a vzdálenější od zdí budovy, tím je větší obvod, ale i obsah budovy. Zákon XII. Desek proto stanovuje, jak může být budova rozlehlá – a jako měřítko používá obvod.)

C. Arbitrové („arbiter“ – etymol. „očitý svědek“ – rozhodčí – angažoval se v soudních sporech, kde se vyžadovaly speciální znalosti v oblasti hospodářské či jinak odborné. Měl vyšší moc než jeho „kolega“ soudce, iudex. Arbiter měl rozhodovací význam i mimo soudy, čistě jako „rozhodčí“ v mimosoudních sporech.)

D. Majitel cesty i ten, kdo cestu používá. Zejména pak ti, kdo soukromou cestu jen užívají k přesunu, mají dbát na to, aby ji nepoškodili.

E. Domnívám se, že výška větví souvisí s ustanoveními výše uvedenými, ohledně cest. Pokud má strom nižší větve, než 15 stop, může v bezproblémovém přesunu překážet, popř. způsobit škodu na voze. Ořezané větve si, jak myslím, ponechá majitel stromů a je zavázán okolí cesty udržovat.

F. Žaludy, které spadly „na cizí pozemek“ má právo sbírat ten, na jehož pozemku strom neroste. Čili majitel pozemku, na nějž žaludy spadly. Jak často není stanoveno. (Asi tak často, jak budou žaludy na pozemek padat?)

G. Může nastat případ, kdy je otrok součástí dědictví. Ten se však může vymanit z moci dědice tím, že „zaplatí dědici deset tisíc“. Uvádí se zde situace, že i kdyby dědic otroka ukradl (ale komu?), otrok po tom, co předloží peníze, je svobodný.