Římské právo pro olomoucké studenty

P.S. Pro slečnu Kajlikovou - nic si z toho nedělejte, chyby dělá každý. Přínosné je se z nich poučit :-)
Odpovědi na otázky:
a) Důvody nespočívaly ve strachu Římanů ze zemřelých. Římané neměli k zemřelým negativní strach, uctívali je jako božstva (každá rodina měla kult svých předků, tzv. sacra), jako ochránce svých rodin a domovů. Ve městě se nesmělo pohřbívat a spalovat kvůli hygienickým a zdravotním důvodům.
b) Myrhu jste správně našli jako pryskyřici, jejímž spalováním se vytváří vůně (o tom, zda má účinky tišící bolest, se vedou spory). Myrha byla drahá - proto se nesměla dávat do hrobů mrtvým (opět ryzí prakticismus :-).
c) Místo, kde je pohřben člověk, je res religiosa (a tím pádem vyloučené z právního nakládání). Přístup k hrobu (iter ad sepulchrum) je služebnost - v tomto případě vzniká ze zákona, není třeba dohody stran.

Já jsem si to uvědomila až poté co jsem odklikla tlačítko odpovědět, sama jsem si potom tloukla do hlavy, že je to pěkná blbost, co jsem napsala. Dřív myslet než psát.

1)Římané pohřbívali za hradbami města podél cest, protože věřili, nebo spíše chtěli aby kolemjdoucí si přeříkavali jejich jména a nedošlo tak asi k jejich zapomnění. Také k tomu vedla nejspíše úcta k mrtvým a aby nedošlo ve městě k znečištění.
2)Důvod proč se mrtvým neměla dávat myrha je podle mne kvůli jejím odlišným vlastnostem od jiných pryskyřic, a poté kvůli tomu, že byla velice ceněna a drahá. Myrha je červenohnědá pryskyřice a je tvořena sušenou mízou stromu Commiphora. Byla používána právě při pohřbech, aby maskovala zápach.
3)Patří to k soukromému právu, přesněji bych řekl k tzv. pozemkovým služebnostem.A nešlo jej vydržet, protože byl vyjmut z práva.

Chtěla jsem jako obvykle počkat na uzavření týdne, aby se mohli vyjádřit všichni, kdo mají zájem, ale teď nemohu jinak, než okamžitě vstoupit aspoň s jednou věcí.
Slečno, Váš bod B mě šokuje - rozebíráme Zákon dvanácti desek z roku 449 před Kristem a Vy píšete, že protože Římané neuznávali křesťanství, nesměli užívat myrhu. Kde zůstala logika? Pět set let před narozením Krista???!

A)
Mrtvolu považovali za něco nečistého a znečišťovala dům, tak i všechny, kteří s ní přišli do styku. Pohřeb byl rituální očistou a také usmířením mrtvého s bohy. Hranice mšsta (pomerium) chránila svět živých před vnějšími vlivy. Výjimku měli děti, které mohly být pohřbívány v domě a významné osobnosti (cisař, vojevůdci).
B) Myrha je olejovitá klejopryskyřice, pochází z pod kůry kmene, na vzduchu ztuhne, má nažlutlou barvu. Jelikož je myrha ve spojitosti s Ježíšem Kristem a Římané neuznávali křesťanství, nepodávali ji mrtvým, které chtěli usmířit se svými bohy, podávali ji odsouzeným před křižováním.
C) Iter ad sepurchrum - ius sepulchri
Hrob náležel dědici, nebyla žádná cizí osoba, která by ho mohla vydržet a byly vyloučeny z obchodu, byly posvátné.

1. Zákaz pálení mrtvých těl ve městech plynul z toho, aby se domy v blízkosti (ani žádný další majetek) nepoškodily.
K domu, z nějž mrtvý člověk pocházel, se přistupovalo jako k „nakaženému“ a pro varování kolemjdoucích byl ověšen větvemi tisu nebo cypřiše. Ke konci období po pohřbu (obvykle šlo o devět dní po spálení mrtvého) byl dům rituálně zameten, aby byl „očištěn“ od mrtvého ducha. To bych částečně viděla jako odpověď na otázku, proč se mrtvá těla nenechávala ve městech – Římané viděli spojitost těla a ducha a přítomnost mrtvých duší vnímali negativně.
2. Myrha je pryskyřice ze stromu myrhovník. Používala se jako ingredience do léčivých mastí a jako přísada do kadidel. Důležitou roli zaujímala i při pohřbech nebo právě kremacích, kdy platila za symbol pokání. Zákaz podávání nápoje s myrhou mrtvým byl dle mého názoru v Zákoně XII. Desek definován v souvislosti s úctou k předkům – Římané přidávali myrhu do nápojů, které léčily. A jelikož byla dále velmi cenná, vidím podávání myrhy mrtvým jako bezpředmětné.

3. Právo přístupu k hrobce, nachází-li se na cizím pozemku, lze zařadit do soukromoprávních záležitostí a nazývá se iter ad sepuchrum – zvláštní služba – stezka k hrobce (majitel pozemku zajistí jen cestu k němu).
Vydržení je v zásadě nabytí užíváním, nicméně pokud jde o hroby, podléhaly dědickému právu. Dědic získá práva a povinnosti týkající se péče o hrob. K vydržení hrobu tedy nemůže dojít, protože jej nemůže užívat nikdo jiný, než právoplatný vlastník. (Který jej nabyl prostřednictvím dědického práva) U držby se předpokládá, že nejde o legitimního majitele, což se u hrobu přihodit nemůže. (Už z důvodu, že se do jednoho hrobu pohřbívali pokrevní příbuzní, nebo příbuzní stanoveného dědice)

A- Řekl bych, že to nešlo kvůli interdicta de locis publicis, které chránilo veřejná místa proti poškození nebo překážejícím stavbám. Místo, kde měl být člověk řádně pohřben, se nazývalo locus religiosus.
B- Myrha je pryskyřice Myrhovníku a v té době byla velmi cenná, to byl možná důvod, proč se nápoj s myrhou neměl dávat mrtvým. Dále jsem četl, že se myrha pálila společně s mrtvými, aby maskovala zápach.
C- Řekl bych, že přístup k hrobu patřil k právu ius eundi, což byl tedy druh služebnosti. Konkrétně se jednalo o služebnost iter ad sepulchrum (služebnost přístupu k rodinné hrobce, k níž lze vlastníka pozemku za přiměřenou náhrada donutit extra ordinem)
Hrob byla res extra commercium, proto nešel vydržet. Byla to tedy věc vyloučená z právního obchodu. Res extra commercium se dělily do třech skupin: res sacrae, res religiosae, res sanctae. Hroby patřily do res religiosae.

1) V té době se lidé báli žít poblíž mrtvých. Pohřebeni a zpopelněni se totiž považovali za „nečisté“ a lidé věřili v to, že by je jejich blízkost mohla poskvrnit. Proto byly všechny hřbitovy v té době situovány za hradby měst, povětšinou podél cest.

2) Myrha je hmota nahnědlé barvy, která vytéká z kůry keře Myrhovníku. Název pochází z hebrejského „murr“, což v překladu znamená „hořký“. A přesně tohle slovo vystihuje její vůni. Mimo to má myrha i léčivé účinky – působí proti bolesti i zánětům, podporuje hojení ran. Myrha byla a je velmi drahá; ve starověku byla vyvažována zlatem.
Podle Bible myrhou obdaroval jeden ze Tří Králů Ježíše Krista, když se narodil v Betlémě. Podle Evangelia sv. Marka pak hrála myrha v životě Ježíše ještě jednu roli, a to, když mu byla podávána jako „vinum murratum“ (víno s myrhou) před ukřižováním k tišení bolesti.

3) Vydržet hrob podle mě nelze, neboť by tak došlo k zneuctění památky zesnulého.
ITER AD SEPULCHRUM – služebnost přístupu k rodinné hrobce, k níž lze vlastníka pozemku za přiměřenou náhradu donutit extra ordinem