Ukázka praktického příkladu s řešením
Manumissio testamento
Roku 38 př. Kr. zemřel Petronius, zanechal závěť. Jedna její část zněla: "Přeji si, aby můj dědic, syn Gaius, propustil po mé smrti všechny mé otroky." Zodpovězte otázky:
1. Jak se nazýval propuštěnec testamento?
Byl to libertus orcinus, tzn. propuštěnec zemřelého.
2. Bylo to propuštění podle práva civilního, nebo prétorského?
Bylo to propuštění podle práva civilního. Další způsoby civilním právem upravené jsou manumissio per vindictam (hůlkou), censu (zápisem do cenzu) a in ecclesia (v křesťanské církvi).
3. Musel Gaius skutečně propustit všechny otroky?
Gaius nemusel propustit žádného otroka, protože základní podmínkou pro závaznost pokynu v římské závěti je imperativní forma, která zde není dodržena. Pokud by Gaius chtěl šetřit vůli zůstavitele, mohl by otroky propustit, ale nebyl k tomu nucen.
4. V čem by byla stiuace odlišná, pokud by Petronius zemřel roku 38 po Kr.?
V té době už platil Lex Fufia Canina (vydaný r. 2 po Kr.), který omezoval počet testamentem propouštěných otroků. Takže i kdyby chtěl dědic respektovat zůstavitelovo přání, mohl být propuštěn jen poměrný podíl z počtu otroků, tak jak je stanoví zákon: ze 3 - 10 otroků mohl propustit polovinu, z 10 - 30 třetinu, ze 30 - 100 čtvrtinu, nad 100 pětinu, ne však více než 100 otroků. Manumisse nad tento počet byly neplatné.
